TerezínTerezín
Holocaust, vraždění, utrpení, tvrdý život. Tyto myšlenky mě napadly jako první, když jsme se ocitli u bran Malé pevnosti Terezín. Náhrobní desky u příchodové cesty, mohutný kříž s ostnatým drátem, hvězda. Uvnitř jsme se dozvěděli mnohé o tom, proč byla pevnost vystavěna, i o tom, k jakým účelům sloužila. Při vyprávění průvodkyně i při návštěvě některých míst mi běhala husí kůže po zádech. Navštívili jsme také GhettoTerezín a muzeum v bývalé škole. Dokumenty, fotografie, autentické věci, z televizních obrazovek vyprávění pamětníků, kteří přežili, na deskách množství jmen těch, kteří nepřežili. Poté jsme zašli do Magdeburských kasáren. Díky dobovému zařízení a vybavení jedné místnosti jsme si mohli udělat představu, jak zde lidé „žili“. Mohli jsme ale také vidět, že ani v tak těžkých podmínkách neztráceli naději a někteří se věnovali i umění. V těchto místech naše prohlídka končila, zvláštní dojem zůstával v mnohých z nás. Ne každý výlet je veselý. Tenhle patřil mezi ty, které nás nutí přemýšlet. Jsem rád, že jsem tahle místa mohl navštívit. Přemýšlet budu ještě dlouho. Zdeněk Černohorský, 9. třída
|